Ognjen Sviličić

 

(1971)

 

Vystudoval Akademii dramatických umění v Záhřebu, obor filmové a televizní režie. Absolvoval v roce 1997 krátkým hraným filmem Domina. Poté se živil jako režisér reklamních spotů pro chorvatskou televizi, kde se brzy dostal i k psaní a režírování filmů. Svůj celovečerní filmový debut Da mi je biti morski pas (Chtěl bych být žralok) natočil v roce 1999. Komediálně laděný snímek vypráví o dvou vesnických mladících, kteří se vydali do Splitu na zálety a o sládkovi, který omylem smíchal pivo s tonikem. Také jeho druhý film Oprosti za kung-fu (Omlouvám se za Kung-fu) z roku 2004 má v sobě komediální prvky. Jeho téma je však o poznání vážnější. Hlavní hrdinka filmu se vrací těhotná do své rodné vesnice v dalmatských horách. Pro její rodinu je nepřijatelné, že by měla být svobodnou matkou a tak ji vydávají za vdovu. Další šok je čeká, když se její dceři narodí dítě s asijskými rysy.

Příklon k vážně laděné tvorbě definitivně završil snímkem Armin z roku 2007, který zkoumá vztah otce a syna, jenž přijíždí ze zapadlého bosenského venkova do Záhřebu na konkurz. Německý producent v něm hledá hlavního dětského hrdinu pro film o válce v Jugoslávii.

O vztazích mezi dvěma lidmi vyhrocených nezvyklou situací je také jeho následující film Dva slunečné dny (Dva sunčana dna) z roku 2010. Manželský pár se do ní dostává na výletě do divočiny.

Následující Sviličićův film Taková jsou pravidla (Takva su pravila) z roku 2014 byl nominován na Zlatého lva v Benátkách a představitel hlavní role Emir Hadžihafisbegović si odtud odvezl cenu za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli.

Zatím poslední film, jenž Ognjen Sviličić režíroval nese jméno Glas (Hlas). Vypráví o mladíkovi, který se dostává do internátní katolické školy a odmítá se podřídit tamním pravidlům.

Pro všechny své filmy si Sviličić napsal i scénáře. Jako scénárista je vyhledávaný
i mezi svými režisérskými kolegy napříč zeměmi bývalé Jugoslávie. Podílel se na napsání scénářů pro filmy: Slovinka (Slovenka), Noční život (Nočno življenje) a Polsestra (Nevlastní sestra) Slovince Damjana Kozoleho, Metastáze a Melounová stezka (Put lubenica) Chorvata Branka Schmidta, Što je Iva snimila 21. listopada (Co Iva natočila 21. října) a Holding Chorvata Tomislava Radiće, Bićemo prvaci sveta Srba Darka Bajiće Otac (Otec) dalšího věhlasného srbského režiséra Srđan Goluboviće a k dalším. (Jiří Fiala)