zao1.jpg

23.

VSETÍNSKÝ FILMOVÝ

MARATON

BiH FILM

 

 

 

přehlídka současného

bosensko-hercegovského filmu

27. –29. 8. 2021

logo fk.png

Pro ty, kteří už nemůžou vyprávět

Za one koji ne mogu da govore

Bosna a Hercegovina, Německo 2013 / 72 min

Režie: Jasmila Žbanić

Scénář: Kym Vercoe, Jasmila Žbanić, Zoran Solomun

Kamera: Christine Maier

Střih: Petar Marković

Hrají: Kym Vercoe, Boris Isaković, Jasna Đuričić, Simon McBourney, Leon Lučev, Branko Cvejić

Producent: Damir Ibrahimović

Australanka Kym Vercoe si přečte knihu Iva Andriće Most na Drině a rozhodne se navštívit dějiště tohoto románu. Po návratu si přečte na internetu, že v hotelu, kde přespala, byl za války v 90. letech „znásilňovací tábor“.

V roce 2014 byl snímek Pro ty, kteří už nemůžou vyprávět v programu Febiofestu. Uváděla jej tato anotace: „Australská turistka Kym si pro svou letní dovolenou vybere místo na hony vzdálené populárním destinacím, jako je Fidži. Rozhodne se vydat na dobrodružnou cestu za trochu jinou exotikou a prozkoumat na vlastní pěst Bosnu a Hercegovinu. Idealistické cestovaní však začne po bližším seznámení s okolím a jeho minulostí nabírat jiný, úzkostlivější směr. Režisérka Jasmila Žbanič filmem upozorňuje na záměrné potlačování či naprosté zapírání historických událostí spjatých s válečnými a politickými traumaty. Minulost a s ní spojené příběhy začínají být opomíjeny a z lokalit se stávají pouhé atrakce lákající turisty.“

Spoluautorkou scénáře i hlavní protagonistkou filmu je Australanka Kym Vercoe. Společně s Jasmilou Žbanić zvolili pro film polodokumentární formu, ve které se střídají záběry, jež natáčí a komentuje sama Kym se záběry, které byly dotočeny s balkánskými herci. Ve výsledku je zřejmá snaha o vytvoření co nejautentičtějšího dojmu. Film přichází s šokujícím odhalením, že v hotelu Vilina Vlas nad městem Višegrad, které je proslulé zejména kvůli slavnému mostu Mehmeda Sokoloviće přes řeku Drinu z 16. století, byl  během války v Bosně umístěn koncentrační tábor, ve kterém došlo k obrovskému množství znásilnění bosenských žen. S touto informací pracují autorky jako s faktem přestože ve filmu nepřináší žádné důkazy o zmiňovaných událostech. Vyprávění staví především na pocitech australské turistky Kym. V přímém kontrastu s nimi jsou tvrzení srbských představitelů místní moci (představovaných herci), kteří popírají, že k popsaným událostem v hotelu došlo. Doplnil bych tedy k anotaci Febiofestu i alternativní výklad. Film  (možná nechtěně) přináší zamyšlení nad hodnocením událostí, ke kterým došlo během bosenské války. Válka tehdy totiž neprobíhala pouze za pomocí zbraní. Mnohdy daleko účinnější boj se odehrával v médiích, do kterých se z Bosny dostávalo obrovské množství informací ale bohužel i dezinformací založených na pochybných či zcela vymyšlených svědectvích. Netroufám si říct, do jaké kategorie patří informace o „znásilňovacím táboře“ Vilina Vlas, nicméně se domnívám, že je dobré podívat se na film i touto optikou... (Jiří Fiala)

 

O režisérce filmu

Trailer: