hadzihafizbegovic.jpg

23.

VSETÍNSKÝ FILMOVÝ

MARATON

BiH FILM

 

 

 

přehlídka současného

bosensko-hercegovského filmu

27. 8. – 29. 8. 2021

logo fk.png

Emir Hadžihafizbegović

 

(1961)

 

Narodil se 20. 8. 1961 v Tuzle, kde i vyrostl. Vystudoval herectví na Akademii múzických umění v Sarajevu. Studium ukončil v roce 1986, jeho učitelem byl mimo jiné o šest let starší Emir Kusturica, který na katedře herectví působil od jejího založení v roce 1981. Také Hadžihafizbegović začal později sám na katedře herectví učit, nejdříve jako asistent, později se stal docentem a nyní je již profesorem. Je také ředitelem divadla Komorního divadla 55 v Sarajevu. Je ženatý, s manželkou Aidou má syna Edina a dceru Amru.

Po studiích pracoval tři roky v Národním divadle v Tuzle. Válku prožil v Bosně a Hercegovině. Po ní začal působit v Národním divadle v Sarajevu a angažoval se také v politice. Je členem Strany demokratické akce a mezi lety 2007 a 2011 vykonával funkci ministra kultury a sportu v kantonu Sarajevo.

Největší popularity ale dosáhl jako herec – divadelní, televizní a hlavně filmový. Ztvárnil více než 80 filmových či seriálových rolí. Na stříbrném plátně debutoval v roce 1985 v Kusturicově snímku Otec na služební cestě (Otac na službenom putu). Jako by již touto rolí předznamenal svou skvělou hereckou budoucnost. Dnes lze s malou nadsázkou říct, že pokud v jugoslávském či ex-jugoslávském filmu hraje Emir Hadžihafizbegović, tak stojí za to film vidět. To platí bez výjimky u filmů natočených po roce 2000. Za své herecké výkony získal celouh řadu cen. Tou nejprestižnější, je asi Zlatý lev na festivalu v Benátkách za nejlepší mužskou roli ve filmu Ognjena Sviličiće Taková jsou pravidla (Takva su pravila, 2014). Tento ceněný snímek jsme uvedli v roce 2018 v rámci Vsetínského filmového maratonu zacíleného na současný chorvatský film. Protože se Emir Hadžihafizbegović běžně účastní projektů, které se dají řadit ke kinematografiím všech republik bývalé Jugoslávie, může vám připadat, pokud se pravidelně účastníte našich přehlídek, jako starý známý. V roce 2016 v programu přehlídky nazvané Čtvrtstoletí bosensko-hercegovského filmu jste jej mohli vidět v obou filmech Pjera Žalici Hoří (Gori vatra, 2003) a U strýčka Idrize (Kod amidž Idriza, 2004), stejně tak v obou filmech Srđana Vuletiće Léto ve zlatém údolí (Lijeto u zlatnoj dolini, 2003) a Je těžké být dobrý (Teško je biti fin, 2007), v Nuićově filmu Vše zdarma (Sve džaba, 2006) a v černé komedii Benjamina Filipoviće Dobře naladění nebožtíci (Dobro uštimani mrtvaci, 2005). V programech dvou přehlídek chorvatského filmu, které jsme zorganizovali v roce 2013 a 2018 jste jej mohli vidět kromě vzpomínaného filmu Taková jsou pravidla ještě v dramatech Metastáze (2009), Lidožrout vegetarián (Ljudožder vegetarijanac, 2012) a Agape (2017) Branka Schmidta a ve válečném dramatu Zvonimira Juriće a Gorana Deviće Černí (Crnci, 2009). Také během přehlídek dalších ex-jugoslávských kinematografií nechyběly filmy s jeho účastí, vzpomeňme Markovićovy snímky Turné (Turneja 2009) a Falsifikátor (2013) zařazené do programu přehlídek srbského filmu v roce 2012, resp. 2019, na komedii Anrdeje Košaka V šoku (Stanje šoka, 2011) promítanou v roce 2017 během prezentace slovinských filmů nebo na film Děti slunce (Deca na sonceto, 2014) Antonia Mitričeského, který byl součástí přehlídky Vivat Makedonia! v roce 2015. V roce 2012 jsme získali do programu Balkánských filmových návratů nazvaných Filmové reflexe válečných událostí v Jugoslávii také ceněný debut Aidy Begić Sníh (Snijeg, 2008). S Emirem Hadžihafizbegovićem jste se mohli potkat také v několika filmech, které se dostaly do české distribuce. Z filmů uvedených v rámci programů Vsetínských filmových maratonů se díky naší společnosti Balkanfilm dostalo do české filmové distribuce a tím pádem i k divákům mimo okruh návštěvníků Vsetínských filmových maratonů celkem sedm filmů. Kromě nich mohli díky dalším distributorům čeští diváci vidět v našich kinech ještě filmy Chlapci nepláčou (Muškarci ne plaču, 2017) a Grbavica (2006) Jasmily Žbanić. V programu letošního ročníku Vsetínského filmového maratonu uvidíte celkem šest snímků, ve kterých Emir Hadžihafizbegović ztvárnil hlavní, nebo jednu z hlavních rolí. Novější filmy Vzpamatuj se Babo! (Koncentiši se, baba, 2020) Pjera Žalici, Žába (2017) Almira Jukiće, Syn (Sin, 2019) a Náš každodenní příběh (Naša svakodnevna prića, 2015) Ines Tanović bychom rovněž rádi získali do distribuce Balkanfilmu. Starší snímky Armin (2007) Ognjena Sviličiće a Hraniční hlídka (Karaula, 2006) Rajka Grliće alespoň do VOD distribuce, kterou jsme v červnu spustili na adrese www.balkanfilm.online. Pokud mluvím o české filmové distribuci, musím také zmínit nejnovější snímek Jasmily Žbanić Quo vadis, Aida?(2020), ve kterém si Emir Hadžihafizbegović zahrál velitele srbskýh vojáků při masakru v Srebrenici. Do českých kin jej pustí společnost Aerofilms během letošního podzimu.

Ne v každém z jmenovaných filmů ztvárnil Emir Hadžihafizbegović hlavní roli, myslím si ale, že i malou rolí všem snímkům velmi prospěl. Má totiž zvláštní dar, hrát způsobem, kterému opravdu věříte, a přitom na sebe nestrhnout veškerou pozornost. Jeho herecký projev je vždy spíše nenápadný a možná právě proto působí tak opravdově.

Emirovi Hadžihafizbegovićovi jsme věnovali třetinu programu aktuálního ročníku naší přehlídky balkánských filmů a jak vyplývá z tohoto textu, jaksi mimochodem nás provází po celou dobu, co se věnujeme kinematografiím bývalých jugoslávských republik. Na závěr se sluší zmínit ještě několik filmů spojených s jeho jménem, které zatím nebylo možné vidět v českých kinech, ač by si to opravdu zasloužily (uvádím chronologicky): Život radnika (Život dělníka, 1987, r. Miroslav Mandić), Remake (2003, r. Dino Mustafić), Melounová stezka (Put ljubenica, 2006, r. Branko Schmidt), Shanghai (2012, r. Marko Naberšnik), Smrt čoveka na Balkanu (Smrt muže na Balkáně, 2012, r. Miroslav Momčilović), Kruhy (Krugovi, 2013, r. Srđan Golubović), Odumiranje (Odumírání, 2013, r. Miloš Pušić)…

V programech všech Vsetínských filmových maratonů již od roku 2012 nechyběl profil nějaké významné osobnosti z okruhu balkánské kinematografie. Většinou se jednalo o filmové režiséry. Jen dvakrát jsme se soustředily na hereckou osobnost. V roce 2012 jsme hostili Ljubišu Samardžiće, kterému jsme ale připravili, přestože se jedná o jednu z největších hvězd jugoslávského filmu, profil spíše režisérský. A v roce 2018 jsme velkou část programu přehlídky věnovali tehdy nedávno zesnulému Ivovi Gregurevićovi. Dá se proto říct, že letos je to poprvé, kdy od počátku záměrně skládáme program z velké části podle herecké osobnosti. Emire, všechno nejlepší k tvým nedávným šedesátinám! Přejeme ti (i nám divákům) ještě spoustu úžasných filmových rolí… (Jiří Fiala)