​

Pět přátel z dětství se z malého černohorského městečka postupně přesunulo do různých koutů bývalé Jugoslávie, zůstávají však ve spojení a dávné přátelství hraje v jejich životech stále zásadní roli. Epizodicky strukturovaný, civilně natočený snímek dává divákům nahlédnout do jednoho roku v jejich životě, přibližuje jejich tápání, hledání místa ve světě i zásadní momenty, kdy si budou muset uvědomit, že dospělosti už se déle vyhýbat nemohou. Režisér Ivan Bakrač přináší ve svém neotřelém debutu energickou výpověď o mladé poválečné generaci, nad kterou stále visí stín minulosti. Autenticitu vyznění jednotlivých epizod podtrhuje svým sympaticky trefným výkonem pětice talentovaných mladých herců.

(zdroj: KVIFF - Lenka Tyrpáková)

​

​

Ivan Bakrać (*1987)

​

Narodil se v černohorském městě Nikšići. Na Srbské akademii věd a umění v Bělehradě studoval interiérový design a architekturu. Kromě tohoto studijního programu byl současně posluchačem oboru filmová režie ve třídě Vladimira Blaževského (jeho medailon najdete v katalogu VFM z roku 2015).

Poprvé na sebe upozornil krátkým dokumentem Mluv, abych tě viděl (Progovori da te vidim!, 2008). Film reflektuje názorová stanoviska čtyř profesorů srbštiny v době, kdy se schylovalo k uznání černohorštiny jako právoplatného samostatného jazyka. Toto téma otevírá řadu otázek týkajících se problémů národní identity, náboženství a jazyka.

Jako absolventský projekt v rámci fakulty pak vznikla Bakračova čtvrthodinová adaptace povídky Raymonda Carvera Příjemná maličkost pod názvem Malá, ale správná věc (Mala ali prava stvar, 2011). Tímto filmem započala spolupráce s hercem, spisovatelem a malířem Branislavem Jevtićem, jenž se scénaristicky podílel na všech Bakraćových krátkých filmech.

Středometrážní komorní drama Války (Ratovi, 2013) bylo uvedeno na řadě festivalů včetně zlínského. Děj se odehárává v černohorském městečku, kam se vydává se svou ženou učitel historie z Bělehradu, aby unikl depresím, jež ho sužují. Během jedné ze svých osamocených toulek se setkává se záhadnou ženou a jejím vnukem...

Studií strachu z lidské osamělosti je další Bakračův krátký film  Naše kůže zešednou (Koža će nam postati siva, 2014). Největším úspěchem Bakračovy rané tvorby je snímek Maleš (2016), který Jević charakterizoval jako "temnou pohádku". Děj se točí kolem rodinné oslavy devatenáctých narozenin jedné ze čtyř žen, které každá po svém prožívají emocionální zmatky způsobené střetem představ o svobodě s touhou po rozšíření rodiny, reprezentované autoritativní matkou. S makedonskou režisérkou Lidijou Mojsovskou se Bakrač režijně podílel na filmu Po životě (Life After, 2018). Příběh konfrontuje životní postoje mladé restaurátorky, která se rozhodne pro řeholní život se světem postaršího homosexuála. Během krátkého setkání se oba zamýšlí nad svými životními volbami a o směřování jejich dosavadního života.

Témata Bakračovy krátkometrážní tvorby, otázky národní identity a vnímání osobní svobody s frustrace vnitřní samoty, se koncentrují v Bakračově celovečerním debutu Na konci zimy (Posle zime, 2021) jenž byl uveden na festivalu v Karlových Varech v sekci Na východ od západu (viz. anotace).

(Petr Michálek)