kb1.jpg

23.

VSETÍNSKÝ FILMOVÝ

MARATON

BiH FILM

 

 

 

přehlídka současného

bosensko-hercegovského filmu

 

27.  8. – 29. 8. 2021

logo fk.png

Vzpamatuj se, babo!

Koncentriši se, baba

Bosna a Hercegovina, Turecko 2020 / 92 min.

Scénář a režie: Pjer Žalica

Kamera: Almir Đikoli

Hudba: Dino Šukalo

Střih: Redžinald Šimek

Hrají: Jasna Žalica, Emir Hadžihafizbegović, Alma Prica, Vedrana Božinović, Admir Glamočak, Dženita Imamović, Branimir Popović, Izudin Bajrović, Dino Sarija, Mira Banjac

Producenti: Amra Čamo Bakšić, Jovan Marjanović , Mirsad Purivatra , Aida Huseinbegović, Enes Erbay

 

Sarajevo, duben 1992. Lékař konstatoval, že babičce zbývá pár hodin života. Za zvuku střelby počínající občanské války se sjíždí rodina, aby se s ní rozloučila. Nebo je to spíš kvůli velkému domu, který se bude dědit?

Když v roce 1991 začala válka v Chorvatsku obyvatelé bosenské metropole Sarajeva si byli jistí, že u nich se něco podobného stát nemůže. V tomto městě přeci žili lidé různých národů a vyznání spolu bez větších problémů po staletí. Jenže 1. března 92 přišlo referendum ve kterém se muslimové (Bosňáci) a Chorvaté vyjádřili pro odtržení Bosny a Hercegoviny od Jugoslávie, 3. března následovalo samotné vyhlášení nezávislosti. Referendum dopadlo naprosto jednoznačně pro nezávislost, problém byl v tom, že jej Srbové, kteří tvořili přibližně třetinu obyvatelstva Bosny a Hercegoviny bojkotovali a Jugoslávská národní armáda byla samozřejmě připravena bránit celistvost Jugoslávie, podobně, jako o rok dříve při odtržení Chorvatska. Přátelské vazby mezi obyvateli Sarajeva napříč národnostním spektrem, které se zdály ještě nedávno pevné, se zpřetrhaly během neuvěřitelně krátké doby a situace začala rychle směřovat k válce. Přesně do této doby zasadil scénárista a režisér Pjer Žalica příběh svého filmu. V jeho středu stojí rozvětvená rodina, která tak trochu připomíná samotnou Jugoslávii. Její členové přijíždějí z různých koutů Jugoslávie, aby se rozloučili s umírající babičkou. Ta rodině vládla do té doby pevnou rukou, podobně jako vládl až do své smrti Tito Jugoslávii.

Pět bratrů a sester by rádo z vily a dalšího majetku, který se bude brzy dědit, urvalo co nejvíce pro sebe. I v tomto připomínají republiky bývalé Jugoslávie… Pokud by někdo z předchozího popisu nabyl dojmu, že se bude jednat o zjednodušený stylizovaný příběh, ve kterém bude jasně řečeno, kdo je kdo, o co komu jde, kdo je ten dobrý a kdo zlý, tak po zhlédnutí filmu bude nejspíše velmi překvapen. Film v ničem nepřipomíná špatný vtip, ve kterém by se sešel Srb, Chorvat, Bosňák, Slovinec, Černohorec, Makedonec a Albánec, aby si rozdělili Jugoslávii. Vztahy v rodině, která se po dlouhé době sešla, jsou mnohem komplikovanější (a myslím, že mnohým z nás mohou připomínat situace, které sami zažili). Všichni předstírají, jak rádi se vidí, upřímnost se ale jen stěží dá rozlišit od přetvářky. Sounáležitost či přátelství jdou stranou, když jde o majetek, své karty drží každý do poslední chvíle v ruce, případně se snaží mít připravené eso v rukávu.

Co ale kromě blížící se smrti majetné babičky všechny spojuje, je upřímné překvapení a zděšení z toho, co se to na jaře 92 v Sarajevu a v celé Bosně děje. Nejlépe to vystihuje dialog z filmu: „Je pravda, že armáda kope v kopcích nad městem zákopy?“ „Ty zákopy jsou už dávno vykopané…“ (Jiří Fiala)

O režisérovi filmu

Trailer: