Elmir Jukić

 

(1971)

 

Studoval na Akademii múzických umění na Univerzitě v Sarajevu. Již během středoškolských studií se seznámil s budoucím dramatikem Almirem Bašovićem, jehož hrou “Proces” Akademii absolvoval. Velmi úspěšná byla Jukićova inscenace Bašovićovy hry “Obrazy ze stříbrného století” (Prividenja iz srebrenok vijeka).

Práci pro film zahájil jako režisér druhého štábu u filmu Michaela Winterbottoma Vítejte v Sarajevu (Welcome to Sarajevo). Na řadě dalších filmů pracoval na této pozici, případně jako asistent režie, až do roku 2013. Zmiňme alespoň dva filmy jeho spolužáka z Akademie Pjera Žalicy Hoří (Gori vatra, 2003) a U strýčka Idrize (Kod amidze Idriza, 2004), z velkých koprodukcí pak Lovce stínů (The Hunting Party, 2007) Richarda Sheparda.

První samostatnou režijní prací byl krátký dokument pro film Made in Sarajevo (1998). Jukićův příspěvek Člověk, který vyměnil dům za tunel (Čovjek koji zamijenio kuču za tunel) je o domě, skrze nějž je vybudován tunel, který slouží jako jediný únik z obklíčeného Sarajeva. Svébytnou replikou na Dragojevićův film Hezké vesnice hezky hoří je Jukićův krátký film Rámeček pro fotografii mé domoviny (Ram za sliku moje domovine, 2005): Píše se rok 1992. Dvojice Srbů má dopravit zvukovou aparaturu do vesničky, kde se zrovna slaví svátek přerušení půstu. Setkání na louce před klášterem probíhá v pokojném a radostném duchu – jeden ze Srbů dodá starému veteránovi baterie do Polaroidu, pak rozptyluje imámovy obavy z budoucnosti. Nakonec se s ním oba vyfotografují. O měsíc později se postavy setkají znova, ale vše je už úplně jinak…

Fotografie mají význam i ve druhém Jukovićově krátkém filmu Matka (Majka, 2007). Žena v prázdném bytě vystřihuje z rodinných fotografií postavy svého muže a svých dětí. Pak je přilepí do vyšívaného obrázku domu. Vydá se upravit a vytisknout obrázek do fotolabu. Prodejci se okouzlující naivita výtvoru líbí, na ženu se usmívá. Následně se žena s obrázkem prochází v zástupu vdov a sirotků kolem hrobů v Srebrenici.

V témže roce zahájil Jukić svou úspěšnou televizní tvorbu. Situační komediální seriál Bláznivý, zmatený, normální (Lud, zbujen, normalan, 2007-2021) má kultovní statut (nejen) v Bosně a Hercegovině a zápletky jednotlivých dílů se točí kolem členů rodiny v jednom mezigeneračním domě. Jukić režíroval řadu dalších komediálních seriálů: Jsme dva rozdílné světy (Dva smo svijeta razlicita, 2011), Krize (Kriza, 2013-2014), Falešný svědek (Lazni svjedok, 2016), Nesahej mi na mámu (Ne diraj mi mamu, 2018), Koňak kód Hilmije (Konak kod Hilmije, 2018-2019) a Rádio Mileva (Radio Mileva, 2021).

Jako předlohu pro svůj celovečerní debut si Elmir Jukić zvolil divadelní hru Žába (2017) Dubravko Mihanoviće, kterou již v roce 2008 úspěšně inscenoval na jevišti. Do filmové podoby hru scénáristicky zpracoval Pjer Žalica. Příběh dvou bratrů a jejich společného přítele, v jejichž životních postojích se odráží stav poválečné sarajevské společnosti, byl mimořádně kriticky a divácky úspěšný. (Petr Michálek)