FILMY

 

KORDON

 

(Kordon)

​

Svazová republika Jugoslávie, 2002, 84 min

režie: Goran Marković

scénář: Goran Marković

kamera: Predrag Popović

střih: Marko Glušac

hudba: Zoran Simjanović

hrají: Marko Nikolić, Dragan Petrović, Nikola Đuričko , Nenad Jezdić, Ratko Tankosić, Milutin Milošević, Bogdan Diklić, Olivera Marković a další

ceny: Montréal World Film Festival (Kanada) – Grand Prix des Amériques, režie (Goran Marković)

 

Velikonoce 1997. Již čtvrtým měsícem probíhají v Bělehradě protesty proti Slobodanovi Miloševićovi. Mezi jednotkami policie bránícími demonstrantům v průchodu městem je i skupina šesti policistů, přesouvajících se v mikrobusu podle rozkazů z vysílačky po ulicích. Únava, stres i osobní problémy stupňují jejich agresivitu vůči demonstrantům i vůči sobě navzájem.

 

Koncem listopadu 1996 proběhly v Srbsku komunální volby. V největších městech Srbska v nich zvítězila opoziční koalice Zajedno (Společně), ale vládnoucí režim Slobodana Miloševiće odmítl výsledky voleb uznat. Pro Miloševiće, který ještě 3. listopadu vyhrál parlamentní volby, to byla první prohra, která ukázala, že nedávno sjednocená opozice jej může porazit. Tyto události odstartovaly v Bělehradě masivní protesty, kterých se účastnilo někdy i 300 000 demonstrantů. Přestože se po dvou měsících podařilo docílit uznání výsledků voleb a opozice získala pod svou správu 6 velkých měst včetně Bělehradu, protirežimní demonstrace pokračovaly dále.

Děj filmu Kordon se odehrává během čtyřiadvaceti hodin těsně před Velikonocemi 1997. Policie již několik dnů brání demonstrantům v průchodu centrem města. Také jednotka složená z šesti policistů se v malém policejním autobusu přesouvá po městě podle rozkazů z vysílačky a zasahuje proti demonstrantům na různých místech. Po nepřetržité několikadenní službě je již vidět jejich únava. Stres, protichůdné rozkazy, rozdílné povahy i názory členů týmu stupňují jejich podrážděnost, která se mění v agresivitu namířenou jak vůči demonstrantům, tak vůči sobě navzájem. Situaci gradují i různé osobní problémy, které jednotlivé policisty během neúměrně dlouhé služby dostihují. Morálku ve skupině se snaží udržet velitel, který asi jako jediný věří, že hájí správnou věc. Postupem času je ale jasné, že i on ztrácí nad situací kontrolu… 

Goran Marković filmem Kordon navázal na svůj dokument Poludjeli ljudi (Blázniví lidé, 1997), kterým zdokumentoval atmosféru tehdejších protirežimních protestů. Díky práci na tomto dokumentu měl k dispozici velké množství autentických záběrů z tehdejších demonstrací. Právě jejich hojné využití a velmi umné prostříhání s hranými scénami, které jsou od reálných záběrů k nerozeznání, dělá z filmu Kordon svého druhu výjimečné dílo.

 

Jiří Fiala

​

​

MÍSTO SETKÁNÍ (pracovní překlad)

(Sabirni centar)

​

Socialistická federativní republika Jugoslávie, 1989, 95 min

režie: Goran Marković

scénář: Dušan Kovačević, Goran Marković

kamera: Tomislav Pinter

střih: Snežana Ivanović

hudba: Zoran Simjanović

hrají: Rade Marković, Bogdan Diklić, Dragan Nikolić, Olivera Marković, Danilo Bata Stojković, Aleksandar Berček, Radmila Živković, Mirjana Karanović, Anica Dobra, Dušan Kostovski a další

ceny: Pula Film Festival (Jugoslávie ú Chorvatsko) – Zalatá arena za nejlepší scénář a nelepší film, Avoiraz Fantasy film festival (Francie) – cena diváků a cena kritiky – nejlepší film, Chicago Film festival (USA) – nominace na Zlatého Huga - nejlepší režisér

 

V době, kdy Američani a s nimi celý svět hovoří o přistání na Měsíci jako o největším úspěchu lidstva, učiní jeden starý profesor v Gornji Dobravě, zapadlé vsi kdesi v Jugoslávii, objev, proti kterému by se americké dobrodružství na Měsíci mohlo jevit jako dětská hra. Pokud by se o něm dozvěděl zbytek světa. Po celoživotním hledání nalezl v rozvalinách římského chrámu náhrobní kámen, který zakrývá vstup na onen svět. Osud ale nechtěl, aby si profesor užil slávy. Z rozrušení ze svého fenomenálního objevu dostává na místě infarkt. Jeho asistent Petar jej ještě stihne přivést domů. Přivolané lékařce ale nezbývá nic jiného než konstatovat profesorovu smrt. Smrtí profesorovo bytí nekončí. Přichází do záhrobí, kde potkává svou zesnulou ženu a několik dávno mrtvých přátel. Události ve světě živých mezitím dostávají rychlý spád. Ve vedlejším domě probíhá rušná svatba a sousedka okamžitě využívá situaci, která se nečekaně naskytla. Přesvědčí profesorova syna Ivana, aby jí prodal jeho dům pro novomanžele, navzdory otcovu přání zřídit v něm muzeum. Ivan přijme od sousedky peníze a rozsáhlou archeologickou sbírku svého otce nechá vyhodit. To neunese Petar, který předpokládal, že se stane správcem muzea, a oběsí se. Za nedlouho se tak znova setká se svým milovaným profesorem na onom světě. Když od něj profesor uslyší, co se doma stalo, rozhodne se využít svého objevu a vrátit se do světa živých. Po chvíli následují jeho příkladu i další nebožtíci, kteří rovněž nejsou spokojení s děním  mezi jejich živými blízkými. Jejich cesta z onoho světa je plná nečekaných setkání a nebezpečí. To nejhorší je ale čeká na jejím konci. 

 

Jiří Fiala

​

 

SPECIÁNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

 

(Specijalno vaspitanje)

​

Socialistická federativní republika Jugoslávie, 1977, 104 min

režie: Goran Marković

scénář: Miroslav Simić, Goran Marković

kamera: Živko Zalar

střih: Vuksan Lukovac

hudba: Zoran Simjanović

hrají: Bekim Fehmiu, Slavko Štimac, Aleksandar Berček, Branislav Lečić, Ljubiša Samardžić, Rade Marković, Žarko Bajić, Josip Tatić, Cvijeta Mesić, Milivoje Tomić, Ratko Tankosić a další

ceny: Mannheim film festival (Německo) - cena za nejlepší filmový debut

​

Asi dvanáctiletý Pero vyrůstá na maloměstě bez otce v rozpadajícím se domě s věčně opilou matkou. Je tak odkázán sám na sebe a na ulici se živí drobnými krádežemi. Když je již po několikáté zadržen, je postaven před soud. Soudce rozhodne o jeho umístění do diagnostického ústavu v Bělehradě. Tam jej doprovodí dobrosrdečný policista Cane, který ví, že je Pero v jádru dobrý kluk. V den Perova příjezdu do diagnostického ústavu zde nastupuje do zaměsnání také nový vychovatel Žarko, který dostane na starost právě Perovu skupinu. Žarkův přístup k výchově a vzdělávání je diametrálně odlišný, od přístupu ostatních zaměstnanců. Jeho lidské, takřka kamarádské chování k svěřencům, je jim brzy trnem v oku. Také Fikret, téměř plnoletý mladík, se staví proti němu, protože cítí, že Žarko ohrožuje jeho roli obdivovaného vůdce skupiny.

Žarko má s kluky trpělivost i když oni několikrát zneužijí jeho důvěry. Postupně si získává jejich důvěru. Také Pero začíná ve skupině záhy hrát výraznější roli. Díky jeho dobrosrdečné bezprostřední povaze dokonce přiměje promluvit Lupčeho – staršího kluka, který mlčel od chvíle, kdy byl umístěn do ústavu. Když je Lupče s Perem obviněn z krádeže většího obnosu peněz, postaví se Žarko za ně, proti řediteli i kolegům.

 

Jiří Fiala

​

 

​