Narodil se v roce 1954. Jeho otec pracoval jako novinář a jeho matka byla sekretářkou na místním soudu. Sám Emir vyrůstal na sarajevském předměstí Gorica.

O svém dětství napsal knihu A kde jsem v tom příběhu já. Byl vášnivý fanoušek filmů a úspěšný filmový amatér, takže se nakonec dostal na pražskou FaMU. Studoval  v ročníku Otakara Vávry a nikdy se ke svému profesorovi nepřestal hlásit. Jeho cvičení Guernika (1978) mu vyneslo první ocenění na studentském festivalu v Karlových Varech.

Po návratu do Jugoslávie pracoval v sarajevské televizi a jeho první domácí snímek Nevěsty přicházejí byl zakázán "pro explicitní použití sexuálního tabu" (incest). Za následující film Bifé Titanic (1979) podle povídky Iva Andriće dostal cenu v Portoroži.

Na plátně kin debutoval nostalgickou komedií Vzpomínáš na Dolly Bell? (Sječaš li se, Dolly Bell, 1981) o trýznivém dospívání chlapce v Sarajevu 60. let. Film získal dvě ceny na MFF v Benátkách (více o filmu na straně 18).  Pokračoval ve spolupráci se spisovatelem Abdulahem Sidranem a natočil film Otec na služební cestě (Otac na službenom putu), za kterou získal Velkou cenu v Cannes). Trojici autobiograficky inspirovaných děl, "která se všechna týkala mého dětství a mých osobních problémů," uzavírá mistrovská balada z cikánského života Dům k pověšení (Dom za vešanje, 1988) (opět cena v Cannes).

 

Emir Kusturica

Začíná učit v Sarajevu, ale na pozvání Miloše Formana učí také na Columbia University v New Yorku. Podle námětu jednoho ze svých žáků natáčí Arizona dream (1993) (cena na MFF Berlín). A podle scénáře Dušana Kovačeviće v barrandovských a bulharských ateliérech vzniká Kusturicův nejnáročnější projekt Underground (1995)  (Velká cena v Cannes).

Po třech letech je v Benátkách cikánská burleska Černá kočka, bílý kocour (Crna mačka, beli mačor, 1998) a dostává další ocenění.

V roce 2000 točí svůj první dokument Super 8 stories o skupině No Smoking Orchestra, ve které hraje na kytaru.

V roce 2004 dokončil film Život je zázrak (Zivot je čudo), který popisuje život na malé vesnici během války v Bosně a Hercegovině. Kvůli filmu postavil etnoměstečko Drvengrad.

V roce 2005 konvertoval na pravoslaví (původně byl sekulárním muslimem) a přijal druhé jméno Nemanja.

V roce 2007 v Drvengradu natáčí svůj další hraný film Závěť (Zavet) a o rok později pak dokument o Diegu Maradonovi.

V roce 2016 natáčí zatím svůj poslední hraný film Na mléčné dráze (Na mlečnom putu) a v roce 2018 pak další dokument o uruguayském prezidentovi El Pepé.

Kusturica je i herec, hrál asi ve 20 filmech. První  roli sehrál v kultovním bosenském filmu Valtr brání Sarajevo.

Napsal tři knihy, jednu operu a postavil dvě města - Drvengrad a Andričgrad. Žije  v Drvengradu se svojí ženou a dvěma dětmi a od roku 2008 zde každý rok pořádá filmový festival.

 

Převzato z putovní výstavy:

Emir Kusturica - filmový režisér, herec, hudebník, spisovatel, architekt...